Transmutatio

Pragovka Gallery Pop- Up / Praha / Česká republika

Kurátorka / Lucie Nováčková

Technika / Transparentní Displej - 2090x790x60mm / Fluctus - 1230x550 / Série kreseb robotickým ramenem - 1000x70mm

Vizuální umělec Kryštof Brůha se sebevědomě pohybuje mezi médii instalace, objektu a digitálních technologií, které bývají určující pro další vývoj jeho uměleckých děl. Ve své nové instalaci s názvem Transmutatio zkoumá proměnu vodních zdrojů v krajině v průběhu let, kdy se nesoustředí pouze na negativní vlivy, ale snaží se o komplexnější pozorování změny prostředí a zamýšlí se, zda je toto pozorování uměleckými prostředky vůbec možné zdokumentovat. Tuto změnu, která se pokouší zachytit negativní i pozitivní aspekty proměny vody v krajině, zachycuje prostřednictvím instalace vzájemně propojených světelných, sonických a grafických objektů. Pro tvorbu Kryštofa Brůhy je typické přímočaré, až zenově oproštěné myšlení, kdy na základě jednoduchých fyzikálních jevů a principů přibližuje základní principy, ať už se jednalo o jeho přímočarou demonstraci jako v případě předcházejících instalací Intrafluidum, kdy pracoval s vodní kapkou jako primitivní čočkou, nebo Intersolaris, kdy zaznamenával čas prostřednictvím optického přístroje, tavícího železnou rudu. Pro instalaci v Pragovka Gallery Pop- Up s názvem Transmutatio zvolil poněkud složitější výchozí bod, tedy změny vodních zdrojů v krajině, které prozkoumává svým typicky střízlivým a přímočarým pohledem na svět v rámci digitálních nástrojů a jím vynalézavých přístrojů, kdy voda, uchopená prostřednictvím jejího výskytu v krajině, se stává pomyslným hybatelem i důsledkem celé instalace. Fyzicky jádro instalace tvoří vzájemně propojené objekty Fluctus a Transmutatio, kdy Fluctus zobrazuje datový tok z kreseb, vytvořených na základě výzkumů a dat vysychání planety Evropské komise1 prostřednictvím vlnění vodní hladiny. Ta je nedílnou součástí objektu Flucus, který generuje – na základě již zmíněného datového toku- zvuk, který ovlivňuje podobu  hladiny. V návaznosti na objekt s názvem 2100 umělec pokračuje ve zkoumání media v tomto novém objektu “Transmutatio”, který v průhledném displeji ukazuje inkoustově se rozpíjející videokresby, založené na datech z webu Evropské komise. Datový tok inkoustově rozpíjené video kresby je odeslán do sousedního objektu Fluctus, který podle autorské dynamiky video kresby v Transmutatiu moduluje zvukové frekvence, čímž zároveň ovlivňuje podobu hladiny vody, která se mění v závislosti na vibracích. Dvojici objektů doplňuje série šesti kreseb, vytvořených speciálním robotickým ramenem na základě dat z webu Evropské komise. Tyto zobrazují celkem různé- z hlediska vysychání planety či změny vodních řečišť- problematické, vizuálně více či méně signifikantní oblasti, přičemž černá je znakem nejmenšího množství změn. Celá instalace je zalita žlutým, teplým, a přitom až agresivním světlem, které jako by nás přenášelo kamsi na Saharu a odkazovalo k nebezpečí, která si na sebe svým dlouhodobě vůči planetě nepřátelským chováním chystáme. Osobně celou instalaci chápu jako zobrazení vrcholně niterného momentu, přičemž zde umístěný objekt Fluctu mi nedává možnost nevzpomenout na metaforu “stojaté hladiny (lidského) vědomí, rozviřované ne vždy vítanými vjemy 2 ”, jak je používána například v buddhismu, ale o mnoho později také v psychoanalýze a literární vědě. Ač se umělec ve své střízlivosti a exaktnosti vymezuje proti jakýmkoli metaforám, které by jeho dílo snad mohlo vzbuzovat ve spojení právě s vlněním hladiny a metaforou vědomí, či s literárně znějícími paralelami žlutého světla, nedejbože se zpřítomněním vize vyprahlé a technologické budoucnosti v duchu cyberpunkových iniciačních filmů, divák (a ani já jako kurátor) se neubrání potřebě je do Brůhova díla mimoděk dosadit. Tuto situaci chápu jako naprosto zásadní moment, který kromě základního tématu výstavy upozorňuje na zásadní otázky percepce uměleckého díla a věřím, že tento moment je a měl by být velmi důležitou součástí většiny uměleckých děl. Naštěstí, u instalace Kryštofa Brůhy jej nemusíme hledat, působí sama o sobě, a doprovodný text má úlohu pouze vysvětlení technických záležitostí a je to tak správně. Ocitáme se v dílně vynálezce, který sestrojuje modely světa, či jeho základních principů. Osobně jsem velmi vděčná za to, že Kryštof Brůha svou dílnu zpřístupnil, přestože v tomto podivném čase je budoucnost přítomnosti diváků více než sporná.